Vyvolený

U Ringersových bylo ticho. Ráno. 9:15. Všichni spali po vydatném flámu, který se protáhl až do pěti ráno. První vstal Tomáš. Nebo si to aspoň myslel do té doby, než uviděl dole v kuchyni paní Ringersovou. Dobré ráno, paní Ringersová! – Ahoj, Tomáši! Dáš si čaj? – Ne, nějak se nám to protáhlo, že? – No, myslela jsem si, že tak kolem druhé půjdou všichni spát, ale ne. – Hm, já šel spát kolem třetí. I když už mi je 18 a mohl jsem pít, tak jsem nechtěl usnout někde venku jako… - Jo, jako můj manžel. Ach jo! Dáš si topinku? Nebo kus dortu? – Tak ten dort, jestli mohu poprosit… - Jistě! Nakonec tam asi kolem půl desáté přicházeli další slavitelé. Pavel, Oliver, Šimon, Kryštof, Karolína, Salamandra, Pan Ringers, Pan Hol, Paní Holová a nakonec i ten starý hrbatý stařík, který usnul při obřadu. Tomáš se potajmu zeptal paní Ringersové: Kdo to je? – Nevím, přišel včera. Možná je to obyčejný člověk. Kdo ví… My berem každého. Když se všichni v jedenáct najedli, šli si povídat do obývacího pokoje… Odpoledne zavolala Paní Ringersová Tomáše dolů do kuchyně. Tomáši, pojedeš letos do akademie? – Nevím. Asi ne. Profesor Mirlen mi dal úkol. – Lehký úkol? – To zrovna ne. – Ale měl bys tam jet… - Ne, Pavel tam zřejmě pojede, ale já nikoliv. – No, - Ten úkol se týká Farkse. – Ale to je nebezpečné, ne? – Ano…

4. Srpen 2007

Na prašné cestě viděli muže postaršího věku, nicméně šel. Přibližoval se k domu Ringersových. Měl delší vlasy zavázané do culíku a hnědý plášť a oblek. Byl hnědovlasý. Vešel do domu. Pan Sayer Tomáš? – Ano. – Pan Ringers Pavel? – Ano. – Slečna Walkerová Eleanor? – Ano, pane. – Výborně! Výborně! Mé jméno je Archibald Mirlen. Ale můžete mi říkat Arči. – Vy jste syn profesora Mirlena? – Samozřejmě. Řekl s úsměvem Archibald. Můj otec, ještě než zemřel, odkázal vám třem nějaké věci. Takže, cituji: Panu Ringersovi Pavlovi odkazuji kapesní přemistitátor, který ho přenese, kam bude chtít. Slečně Walkerové Eleanor odkazuji Mé autorské knihy v původní kůži, aby nezapomněla, že literatura je velkou učitelkou života. Panu Sayerovi Thomasovi odkazuji svou hůlku. Zřejmě bude pohřbena spolu se mnou na ostrově čtyř mysů. V rodinném hrobě. Svému synovi… No, to nebudu číst. Tak tady je ten přemistitátor a ty knihy. Tu hůlku tu bohužel nemám, ale je ukryta v hrobce mého otce. Pracuji u námořnictva. Dovez vás tam. Na čtyři mysy. – To byste udělal? – Jistě. Chtěl to můj otec, udělám to pro vás.

11. Srpen 2007

Archibald řečený Arči je pozval na svou loď Bojovník. Bojovník je má nejoblíbenější loď. Opravdu. Od bratrovy záhadné smrti, či zmizení ho hledám jedině na této lodi. Pojďte! Nastupte! Mám tu své přátele! Bonifáce, Melichara a Rudu. Bonifác byl kuchař. Na hlavě měl umouněnou čepici. Melichar byl na rozdíl od Bonifáce hubený a vysoký s delšími vlasy. Byl to Arčiho bratranec. Byl to takový druhý kapitán a zástupce Arčiho. Poslední z nich nebyl žádný člověk. Ruda byl námi velmi dobře známý myšák z Dolních Horňákovic a Horních Dolňákovic. Viz 5. kapitola 7. dílu. Vypluli. Před sebou viděli širý oceán. Vlny, menší ostrůvky, maják, vzdalující se Hamburk…

KONEC 2. KAPITOLA. NÁSLEDUJE 3. KAPITOLA NOVÝ ŘEDITEL...