Vyvolený

POKRAČOVÁNÍ 1. ČÁSTI... Toho večera se Tomáš odebral z Velké síně rovnou záchod. Pavel mu jen řekl, že počká, až bude hotov a počká prý nahoře ve věži. Tomáš se odebral k zrcadlu. Podíval se do něj. Díval se, vzal si deodorant, chvíli se stříkal, poté si prohrábnul vlasy, upravil si patku na levou stranu a odešel pod schody ke kabinetu profesora Hackelbauera. Tam stála. Vlasy až na záda, hnědé a trochu vlnité, vzrůstu skoro stejného jako Tomáš. Tak kam půjdeme? – Půjdeme do komnaty, kterou moc dobře znám. Je to komnata zrcadel. Prošli kolem dvou soch jelena a býka, také kolem sochy tříoké čarodějnice a kočičího muže. Byli na místě. Na dveřích byl nápis: Zrcadlový sál. Uvnitř bylo snad padesát zrcadel všeho druhu od zlatých po obyčejné dřevěné. Bylo tam ovšem také zrcadlo za pláštěm. Nevíš, proč je tamto zrcadlo za oponou? – To proto, že kdo se do něj bude dívat, zalíbí se sám sobě natolik, až zešedne, zestárne a odejde odsud jako starý, protože nebude vnímat svět, čas, prostor. Karolína dovysvětlila tu věc se zrcadlem, když jí upadla propiska, kterou celou dobu svírala v hebkých dlaních. Tomáš se jako pravý gentleman sehnul a uchopil propisku do rukou. Jakmile se ale jejich oči setkaly, hlavy přiblížily, ústa našpulila, rty se připravily do akce... Nebudu vám tu dlouze vykládat o tom, jak se líbali, je to jejich osobní a soukromá věc. Zkrátka si dali francouzský polibek a všechno bylo tak romantické a mírumilovné atd. …

Tomáš na to ještě hodně dlouho vzpomínal. Teď tedy oficiálně chodil s Karolínou Ringersovou. Pavlovi to sice neřekl, ale v nejbližší době by se to měl dovědět.

U profesora Harrise

Á, vítám Tě, Tomáši! – Dobrý večer. – Asi jste nepřišel jen tak… na kávu, že? – Ne, pane. – Vyslal vás sem Mirlen, že? Já vím, že touží odkrýt tajemství smrti, ale nevím proč! Já jsem obor Smrtivěda studoval ještě po akademii a tam nám každou hodinu servírovali tato slova: Nikdy nevynášejte témata ven z učebny, nikdy nikomu nepovězte tajmství smrti! – A kdybych Vám ten důvod řekl, pane? – No, nevím, muselo by se jednat o veledůležitou věc! – Jde o veledůležitou věc! – Dobrá, co bys chtěl vědět? – Kde je krystal smrti? - ……. Ehm, to je záludná otázka, že? – Já na ní nic záludnýho nevidim. – Ano, to sice, ale… Fajn, ehm, pane Sayere, slibujete, že to neřeknete nikomu kromě ředitele? – Ano, slibuju. Já nikomu. – No dobrá. Ehm, existuje místo daleko, mimo naše chápání, kde podle legendy žije smrt. Má to být posel boží, či co a má vlastnit tajemný drahokam, nebo krystal, či co. Ehm, smrt, ale každého, kdo by se jej (ten drahokam) pokusil ukrást, tak toho zabije. Ihned a na místě! A pokud se tam vypraví větší výprava, už na začátku výpravy mají jistotu, že jeden z nich zemře. To je tajemství smrti. Ovšem je pravda, že smrt přichází vždy v tu chvíli, kdy budete toho dotyčného nejvíce potřebovat. Pokud si pro vás přijde, není úniku. Oklame vás a vy už vidíte jen tmu a tunel a světlo a… konec! – Takže, když tam půjdeme s panem profesorem Mirlenem, jeden z nás zemře? – Ano. Buď Vy, nebo On. To je jisté…

KONEC 2. ČÁSTI 4. KAPITOLY LÁSKA, LÁSKA SILNĚJŠÍ NEŽ NENÁVIST: VÁNOČNÍ POLIBEK… PŘÍŠTĚ SE DOZVÍTE O VÝPRAVĚ ZA KRYSTALEM SMRTI. KDO TEDY ZEMŘE???????? ROZHODNĚ TO BUDE RÁNA. A VRÁTÍ SE MYŠÁK RUDA!