Vyvolený

Velká síň, 1. 9. 2006, 18:01:33 Vítejte do nového školního roku. Mám tu čest vás tu přivítat. Naše škola slaví tohoto roku tisíc let od svého založení. Stalo se tak 1.9.1006. Škola v rámci oslav přijmula do svéh areálu návštěvníky z jiných škol. Jako první se prosím postavte žáci Školy Upírů v Rumunsku. Upíři povstali. Elen se ohlédla a když spatřila jednoho z nich, nespustila z něj oči, až do té doby, kdy profesor Mirlen zvolal: Dále tu vítáme slečny studentky prestižní školy Víl v Provence! Když povstaly víly, Pavel také povstal, neboť se zakoukal do jedné z nich. Bohužel si nevšiml, jak se mu všichni v sále smějí. Tak jsme se zasmáli, studenti a teď jedna informace, která není příliš pěkná. Rozhodli jsme se, kvůli neblahým událostem posledních dní, zabezpečit školu. Před branami a všude tady budou stát příslušníci Policie, která dohlédne na pořádek a klid ve škole a okolí. Vězte, že mít za sebou i před sebou policisty by mě děsilo, ale nikomu z vás se nic nestane, když budete dodržovat školní řád. Děkuji. Studenti odcházeli do svých ložnic. Dalšího dne měli zrovna Dějepis. Profesor Luis byl velmi starý a svůj předmět učil už přes sedmdesát let. Vítejte u dalšího dějepisu. Dnes bychom si měli povídat o začátku 19. století… Á, slečna Walkerová! Prosím? – Pane profesore, budeme si taky říkat o Lordu Farksovi? – Ehm, slečno, Vy-víte-kdo není v osnovách 1. pololetí 7. ročníku. Ne, já o něm neučím! – Ale jeho jste učil, že? – To je historie. Sídlo Lorda Farkse, 30.8.2006, 19:47- vracíme se do minulosti Lord Farks přecházel od přívržence k přívrženci. Všichni seděli u dlouhého stolu, tvářili se velmi ustrašeně, když jim jejich pán jeho chladnýma černýma očima se díval do tváře. Mám tu jeden speciální úkol. Pronesl Farks ledově. Možná by dokázal svým hlasem uhasit oheň. Asi se ve svých tupých hlavách ptáte: Co od nás může chtít, že? Nechci nic od všech. Vyberu si jednoho z vás. Koho, ptáte se? Davide, - Pane? – Mám tu pro tebe úkol, který je velmi, ale velmi těžký. – Já vás nezklamu, pane. – Opravdu? – Buďte si tím jist, pane. – V tom případě, jsi vyvolený. Můj vyvolený. Já bych klidně mohl dojít až do akademie, ale brání mi v tom jeden z největších čarodějů všech dob. Já nepopírám, že Mirlen je velký čaroděj. A právě Mirlen mi stojí v cestě. Chtěl bych po tobě, abys ho zabil. – Já? – Neříkals jsi snad, že mě nezklameš? – Nezklamu. – Výborně, Davide! Tak se mi to líbí! Provedeš to do konce tohoto roku. Budeš ho pozorovat, hlídat a zkoušet ho nenápadně zabít. Žádné Vas Mortem, ale hezky klidná smrt. Otrávená bonboniéra, či obyčejné hodinky se smrtící ručičkou. Ty, na něco určitě přijdeš! Já Ti věřím! Později Později všichni včetně Davida odešli. Až na Marcuse a Lorda farkse, který seděl v čele stolu. Můj pane, myslíte, že to náš David zvládne??? – Já mu věřím. Ale kdyby to nezvládl, dokončíš tuto práci ty! U profesora Mirlena Ahoj, Tome. – Dobrý den, pane profesore. Co jste mi vlastně chtěl? – Co jsem ti to chtěl? Chtěl jsem ti toto: Jistě tě zajímá, co je další symbol, že? – No, na to, že jsem předurčený k tomu, abych je všechny zničil, tak ano. – Smrt. Smrt existuje. Mluví se o ní jako o černé osobě v plášti a s kosou. Smrtka má své království a tam je další symbol. Jediný kdo ví něco o smrti je profesor Harris a ty se s ním musíš zblížit. Musíš jít k němu a na lecos se ho zeptat. O smrti. Tak, to jsem ti chtěl říct. Zajdi tam někdy. – Tak jo. Na chodbě Tomáš, Elen a Pavel šli temnou chodbou SA. Najednou ale uviděli na zemi ležet… mrtvolu. Lukáš Hradílek z Burwicku. Byl mrtvý. Někdo ho zavraždil. (divné, že? ) Vedle něj ležel malý úlomek z nějakého krystalu… Konec 3. kapitoly. Následuje 4. kapitola Tajemství smrti. V ní bude toto: Další oběť zavražděna. Tomáš se natře mnoholičnou mastí a promění se v Patrika Markina. Nejlepší kamarád Davida. Chce zjistit info o tom tajném úkolu. Dalším symbolem je krystal smrti. Profesor Harris je opravdový znalec…