Vyvolený

Tomáš už dlouho seděl na své posteli a čekal, až začne hodina lektvarů. Profesor Burns měl pekelně dobrou náladu a ten, kdo by snad chtěl při testech, či zkoušení podvádět, zaplatil by za to školním trestem… Burns byl neobyčejně šťastný. Sayere, vy neumíte naškrábat mulčovník hanarbitý? – Umím, pane. – Tak nekrájet, ale škrábat! – Ano. – A vy Ringersi, jste snad úplný debil, vypatlanec, pitomec, nebo exot? Jste asi padlý na hlavu, když mícháte salamandří sliny a zub z jednorožce. Vždyť můžeme vyhořet! Dejte mi studentské listy! (něco jako žákovská kniha) Napíšu vám N. Nedostatečné. Ach jo, jestli propadnu z lektvarů, tak se s funkcí bystrozora na prezídiu můžu rozloučit… - Nebuť labuť, Pavle. Vždyť kdybys ses bejval učil, tak bys měl V. Výborné. – Hm, díky za upozornění, paní přechytralá. – Já, že jsem paní přechytralá, jo??? – Nehádejte se! – Ste jak malý děti. Proti nim najednou vyšel z kabinetu přeměňování Profesor Mirlen. Tomáši, mohl bych s tebou mluvit ve své kanceláři mezi čtyřma očima? – Ano. Ehm, počkáte tady? – Počkám ve věži. – Tak jo. Odpověděl Pavlovi Tomáš a razil si to za profesorem Mirlenem, který se na něj ani nepodíval, ale moc dobře věděl, že jde za ním. Profesor Mirlen měl na sobě plášť s odstínem půlnoční modři a opíral se o stříbrnou hůl s velkým rubínem nahoře. Když došli do jeho pracovny, bezeslova vyzval Tomáše, aby se posadil na starou židli s monogramem: H. T. B. Dále tam bylo napsáno: H.T.B. Zhotovil zidlespracující podnik kouzelnické ceské spolecnosti 1925 Tak co Tome, jak je? – Fajn. – Tak to je dobře. Dáš si trochu Mátové limonády? Přivezli mi jí včera z samoobsluhy v Shendlhultu. – Hm, je výborná. – Tak a teď k věci. Jistě víš, o útocích na obyčejné lidi. Profesorka Berousková například. Já se domnívám, že za to můžou satanisti. Prezident Grack nám nevěří, že se Pán Zla vrátil, ale měl by věřit, pokud nechce zemřít…- Vy byste ho? – Ne! Ale Oni ano. Satan je největší Nepřítel křesťanů a kouzelníků. Podle legend a proroctví Byl princ Eustác zajat Satanem a ten hořící meč se nenachází v tajemném místě. Ten meč je někde tady. Vyčetl jsem to v knihách ze třináctého století. Budeme ho muset najít. Pokud mám pravdu a satanisti opravdu existují, máme malér a štěstí v jednom… Porada Lorda Farkse Tomáš Sayer. Vyvolený. Vyvolený? Ha ha ha! Nic proti mně nezmůže! Já jsem nesmrtelný! Anebo máte někdo výhrady? – Ne. – Skvěle. Marcusi, potřebuji novou hůlku. Půjč mi tu tvoji! – Ale pane… - Máš s tím velký problém? – Ne, pane. Tady je. – No vidíš, jak to jde! Jsem Pánem Světa!!! Lord Farks svíral prsten zla na svém prstu, ale nebyl šťastný. Chtěl víc. Chtěl Tomáše. Dnes ho zabiju! Dnes jo! Kancelář ředitele Pane profesore, kde je teď vlastně ten meč? – Někde hodně daleko, ale blízko… Tomáš stále seděl na té židli a mluvil s ředitelem. Najednou se ale začal cítit nesvůj. Podíval se na svoji ruku, ale NEBYLA tam. Postupně mizel a neslyšel profesora, neviděl nic, jen temno a hukot a padal a padal a padal… Spadl na podlahu v kruhové místnosti. Ležel uprostřed znaku Satanismu. Davidova hvězda hrotem dolů. Kolem rukou měl okovy a provazy a bylo mu špatně od žaludku. Vedle něj se z mlhy vynořila postava vysokého křídově bílého muže v temném černém hábitu. Lord Farks se tajemně usmíval. Thomasi! Rád tě opět vidím! Synovče! Můj drahý a brzo mrtvý synovče! Ha ha ha ha ha! Tak jsme se po roce setkali. Vůbec ses nezměnil. Naivní jako vždy. Za chvíli, až sem přijdou moji přátelé, zabiju Tě! Ano! Konečně! Pomsta voní jako palačinka se zmrzlinou. Škoda, že už ani to neucítíš! Víš, šel jsem náhodou kolem a ty jsi byl zde. Náhoda. He. Za Farksem se rýsovaly postavy přívrženců. Marcus Josh, Martin Heledemas, Oufélie Kasandrová, Marfuša Joshová, nebo Igor Esterát. Všichni se tvářili vítězoslavně… Prezídium Bilius Grack opět přecházel po místnosti a jako by tušil, že někdo vejde. Někdo zaklepal. Vstupte. Řekl přiškrceným hlasem prezident. Vstoupil profesor Mirlen. Ve svém hábitu půlnoční modři vešel do prezidentské kopule. Jdete mi opět říkat lži o návratu Zla? – Ne, dnes vám vymývat mozek nehodlám, ale musíte se mnou Biliusi jít! – Ale já musím ještě podepsat zákon o policejním ředitelství! – Policie počká! Jestli jste opravdu prezident, tak pojďte!!! - –o tak jo, ale… - Přemístíme se! Satanistická kopka Dámy a pánové, máme tu představení jménem: Smrt vyvoleného. Tvůj život končí, Tomáši! Je KONEC. The End, Der Ende. Prostě k-o-n-e-c… - Ne, tak docela! Tomáš nezemře! Do satanistické síně se přemístili profesor Mirlen a prezident Grack. On se vrátil! – A kdo vám to říkal? – Vy. Jste. Měl. Pravdu. – No konečně! – Ale, ale! Mirlen a jeho nová posila. Sám pán prezident! Jaká pocta! – Pan Sayer! Prezident se skácel k zemi. Omdlel. Hmmm, tak ten má dost! Ha ha ha ha! Poctivý souboj, Mirlene? – Jistě Roberte! Expeliarmus! – Vas mortem! Z Farksovy hůlky vytryskl zelený paprsek, z profesorovy hůlky zase rudý paprsek. Grack se probral, ale jakmile uviděl souboj, omdlel zase. Farks ztrácel sílu a povoloval. Nakonec zakřičel Áááááá! A zmizel i se svými kumpány. Najednou se před nimi objevil velký meč, který byl v plamenech. Hořící meč. Tomáš vstal a vykřikl: Bombarda!!! Meč se roztřískal na milióny kousků. Grack se opět probral, vstal a zamimlal: O-n-s-e-v-r-á-t-i-l-! A profesor ho nechal zmizet. Další symbol byl úspěšně odstraněn. Ale ještě prsten zla, drahokam smrti a další… DENNÍ ZPRAVODAJ Tomáš Sayer a profesor mirlen ocisteni! Prezident grack pochybil. Jako prezident ale pokračuje. Lord farks se vrátil.