Vyvolený

4.10.2005, prezidentova kancelář

Prezidentská kancelář byla až úplně na střeše chrámu prezídia. V prezídiu bylo všechno. Hluboko v podzemí byla banka, kde obři a trpaslíci hlídali bohactví všech kouzelníků u nás. Také tam byla pošta. Ta se nacházela v 1.patře presidia. Na tom patře létali sovy a doručovali balíčky a dopisy a upomínky k respondentům. Dále tam byla také justice, vzadu na Merlinově náměstí byla i nemocnice Svaté Kateřiny a domov seniorů svaté Hedviky. Dále tam byla policie, vydavatelství novin Denní Zpravodaj a týdeníku Extra. Dále tam byly soudní síně, výtahy, odbor záhadných úkazů atd. … Na střeše bílého chrámu byla zasklená kopule s prezidentskou kanceláří. Chodilo se tam skrz chodbu, která byla přilepena ke kopuli. V ní byl prezident Grack. Ve své funkci byl již tři roky. Přecházel z jedné strany na druhou. Měl zatažené závěsy a proto na něj nebylo z Gorolovy ulice, ani z Merlinova náměstí vidět. Bilius Grack nosil tmavý plášť s jemným odstínem zelené. Nebyl tam sám. Na židli seděl premiér Martin Baxa a něco si spolu říkali… Musíme veřejnost varovat, pane prezidente. – V žádném případě! Nechci, aby lidé měli strach. Farks se nevrátil! Já nemám rád fámy!!! – Ano, ale, když to říká profesor Mirlen, tak… - Tak, co? Prosímvás, Baxo! Ten starý blázen nám chce jen nahnat strach! Ale my, prezídium jsme silní! A zadržíme případné zlo. – Myslíte si, pane prezidente, že Mirlen vám chce sebrat vaše křeslo? – To nevím určitě, ale mám tušení, že něco podobného a zlého v tom bude. Jen se podívejte do Zpravodaje! Samé útoky na naše lidi! Tuhle to byl ten, jak se sakra jmenoval… Ano! Petr Varan. Známý hráč na trumpetu. Zemřel po postřelení palnou zbraní. – A ta profesorka, pane. – Ano. Berousková. Profesorka Astronómie byla zabita. Ale kým??? No, já si myslím, že to byl Mirlen. Sestavil sektu s názvem Mirlenův řád a chce vyhubit prezdium a na moje místo dá někoho od nich. Třeba Ringerse. – Toho burana? – Ano. Všechno je možné. – A opravdu tu Farks není? – Ne. A už o něm nemluvme. Zemřel před patnácti lety. Konec. Už o něm nemluvme! – Tak já už půjdu. Přeci jen, v mé kanceláři je rušno. Stěhují tam nový nábytek. Profesor Harris velmi rád vyprávěl… Plavili jsme se po Tichém oceánu a když jsme uviděli pevninu, Řohorovy osamělé ostrovy, bylo nám jasné, že jsme vítězové.

Ovšem na těch ostrovech byli zlí mrchožrouti, kteří mým přátelům sežrali mozky. Já jsem vstoupil na loď a odplul pryč. Studenti se při jeho hodinách dozvěděli nejen o hvězdách, planetách a měsíci, ale také o profesorově výpravě za Mount Graz, nebo k roztodivným Dryádám, které je vzali k sobě do kmene stromu a oni tam zahynuli, až na profesora Harrise. Jednoho večera dostal Tomáš dopis. Milý Tomáši,

Rádi bychom Te přivítali v našem Harris klubu.

Výhoda clenství v Harris klubu je, že muzes mít

Vip vstupenky na vecírky porádané  Harris klubem.

Prijd prosím do kabinetu profesora Harrise, který

Ceká na tvoji odpoved.

S pozdravem Profesor Mudr. Eustác Harris a kol.

Tomáš tedy šel k Harrisovi a pevně doufal, že se z toho nějak vykroutí. Á, Tomáš! No, já už jsem tu dřív učil a měl jsem Harris klub. Patřili tam známí a premianti. A ty jsi obojí, Tomáši. – No, víte pane profesore, já se na to necítím. – Ale, no tak, Tome, zde jsou Harris klubáci z roku 1975. Tvoji rodiče se zde seznámili. – Byl tu i Farks? – Aaaa…ano. Robert tu byl, ale tehdy byl jiný. – Hm, tak to ne! Zabil moje rodiče! – Ale, chlapče drahý, ten zloduch je již 15 let mrtvý! – Není! Vrátil se! Byl jsem u toho!

KONEC 4. KAPITOLY. NÁSLEDUJE 5. KAPITOLA VEČÍREK JEN PRO PÁRY...