kapitola VI. Nicholas Mormott
Byli v zajetí obrů. V kleci nebylo těsno, jak bychom se mohli domnívat. Naopak. Bylo tam dost místa pro 168 centimetrového Tomáše, 189 centimetrového profesora a dvaceti centimetrového myšáka Rudu, který už byl dost nevrlý, neboť chtěl zachránit své kamarády, kteří byli také uvězněni u obrů. Obři si nebrali servítky. Prostě jim řekli, že večer už budou na talíři. Z myšáka udělají předkrm, z Tomáše polévku a z profesora Hlavní chod. Už si mysleli, že v té cele, kam je nakonec dali zemřou, ale to by nebyl Tomáš, kdyby neměl nějaký plán. Bohužel ho v té chvíli nic nenapadalo. Už litoval, že někdy vůbec šel do akademie pro kouzelníky, když najednou se k nim přišantročil menší obr (ikdyž oproti jim to byl stále velikán) a přinesl jim nějaké jídlo. Hej, nejezte to! Kdoví, co to bylo za čaroděje, nebo zvíře!? Zapištěl Ruda a nenávistně se podíval na hromotluka, který mu hromovým hlasem odpověděl. Buď budete jíst, nebo budete mít hlad. – Hm, myslel jsem si, že obři nedokážou sestavit ani jednoduchou větu, ale asi tomu tak není, že? – Ne, Tome. Obři se dělí na blbce a chytrolíny. Ale asi je ještě třetí skupina. Průměrní. Tam bych dal tohoto hromotluka. – Za chvíli přijít náš král. On vás rozsoudit a potom sníst a potom na záchodě… ehm, vy vědět, co já myslet. Řekl obr a odešel ke svému panovníkovi. Hrad Cair Kral Mount byl gotický a starobylý. Zdi padaly, dveře vyvyklané z pantů, velké stopy od obrů. Profesor byl ale vzhledem k vzniklé situaci až moc klidný. A proč nepoužijete ty svoje kouzla??? – Rudo, zde kouzla a čáry nefungují. – Tak to jsme v pytli. – Ano, ale když je přelstíme, tak se dostaneme ven dřív, než z tebe bude předkrm, tady z Tomáše Sayerovská polévka a ze mě řízek alá Mirlen. Musíme jednat rychle. Tome, budeš muset obětovat svou mikinu a triko. Tak a já obětuji můj kapesník. Myšáku, ty tak až my zavážeme konce Tomášova prádla a mého dlouhého kapesníku a vyhodíne to z toho okýnka, vyšplháš po tom laně nahoru, otevřeš okno a utečeme. Jasné? – Ano! Tomáš se tedy svlékl a profesor obětoval svůj bílý kapesník se zlatými ornamenty. Přivázali to k sobě a hodili to skrz mříže. Ruda zavázal konec a otevřel okno. Vyběhl ven a když i polonahý Tomáš a Profesor Mirlen dorazili, došplhali nahoru spěchal k další cele. Tam byli dva tvorové. Králík a kocour v botách. Ten králík měl na sobě oblek i s kravatou a ten kocour měl na sobě malou mikinu a tepláky. Adame, Tibore! Konečně! – Jé, hele, Tibore, to je Ruda! Přišel nás zachránit! – Ano! Otevřu vám okno, ale pak musíme pospíchat!
Když už byl králík a kocour nahoře, vydali se hledat jednoho čaroděje. Nicholas Mormott byl podle profesora jeho nejlepší přítel. Když došli až na konec lesa obrů, dostali se k malé hájence. Na zahradě tam stál kohout a kokrhal. Adam se neudržel a začal kohouta honit po zahradě. Proháněl ho opravdu dobře, ale z kohouta se najednou stal starší muž. Nicholasi! – Leonarde! Konečně! Co potřebuješ? Poďte dál! – Díky Niku. – Dáte si něco? – Ani ne. Mimochodem,to je Tomáš. Sayer. – Á, Těší mě! – A tohleto je Nicholas Mormott. Můj spolužák z akademie, kamarád a spolupracovník. – Těší mě. Řekl zdvořile Tomáš a posadili se. My hledáme něco, co máš tady. – Copak to je? – Prsten zla. – No, ehm… nedáte si čaj? – Neodváděj od tématu. Máš ten prsten? – Ne. Prodal jsem ho. – Jak jsi ho mohl prodat?!?!?!?! – Vždyť! No nic! Jdeme. Tady nemáme co dělat. Zavelel Mirlen a jakmile Tibor vyšel z dveří hájenky,práskl dveřmi. Když už tam nebyli, Mormott se ušklíbl, otevřel svou truhlu a tam byl. Prsten zla…
V akademii bylo všechno tak, jak má být. Pavel a Elen se učili spolu s Tomášem číslo dvě, ale Elen začala něco tušit. Dvojník se totiž začal chovat jinak než Tomáš číslo jedna. Jednou si dokonce sedl do první lavice při lektvarech a věděl všechno při zkoušení. Elen už asi vytušila záhadu PODIVNÉHO TOMÁŠE…
