kapitola V. V zajetí obrů
Na ulici osvětlené jen slabým světlem čtyř lamp stál muž. Černé mastně vlasy, černý plášť a v ruce hůlku, taktéž černou se zlatými ornamenty. Ten muž tam stál, jakoby na někoho čekal. Na cestě před tím s mastnými vlasy šel volným krokem muž s fialovým turbanem, pláštěm stejné barvy a v rukou také svíral hůlku. Ten s turbanem se zastavil asi deset metrů od toho s mastnými vlasy. Ten na toho s turbanem namířil hůlkou, ale neřekl smrtící kletbu Vas Mortem, nýbrž jen kouzlo Lumos. Na konci hůlky se rozsvítil malý kousíček světla a osvětlil toho s turbanem. Muž s černými vlasy vykročil k tomu s turbanem. Myslel jsem si, že se setkáme, Siriusi. Řekl ten s mastnými vlasy a stiskem ruky se pozdravili. Já jsem vás tu také čekal, Rubeusi. Slyšel jste už o té vraždě? – O jakou, že vraždu se jedná, Siriusi? Zeptal se ten s černými mastnými vlasy, když šli po mostě k velkému domu. O vraždu toho soudce. Toho, co vedl ten soud s tím mladým Sayerem. – Proč je mrtev? – Protože byl na naší straně, ale zradil nás. Kdyby toho kluka vyloučili z akademie, byl by dostupnější pro našeho pána, až získá… zde se Rubeus zadrhl ve větě a dál nepokračoval. Uvědomil si, že Sirius na poradě chyběl a že by mu to neměl říkat tady, u domu Marcuse Joshe, kde žije plno lidí… Sirius se na podrobnosti nevyptával a raději otevřel kouzlem Alohomora velké kované dveře od ještě většího mohutného domu Joshových. Vešli do temně vyhlížející místnosti, kde bylo schodiště a dveře do síně. Otevřeli je a Rubeus šel rázným a odhodlaným krokem do místnosti, ale Sirius se zdráhal. Co tam děláte, Siriusi, pojďte, pán nás očekává. – Ano, ale mám hroznou trému. – Proč? – No, od té doby, co nesdílím s pánem tělo je na mě jaksi naštvaný. – No, toho přejde! Letos zabije Sayera a všechno bude v richtiku. – tak jdete, nebo ne??? Zeptal se syčivý hnusný hlas lorda Farkse. Posaďte se, pánové. Jak vidíte, jsem jen duše. Sdílel jsem tady se Siriusem Slarpem tělo, ale… - Pane, já za to přeci nemohu, to ta kletba! – Ano. Já vím, já na Tebe, Slarpe nejsem naštvaný, to ne, ale přeci jen mi vrtá duší, proč se to muselo stát! Máte nějaké informace o Sayerovi? – Já mám. – Výborně Rubeusi. Povídej. – Šli s Mirlenem na tajnou expedici. – Ano? Objevovat kouzla severských zemí? – Ne. Chtějí něco najít. Ale nevím co. – Znamenitě. Nevíte náhodou, co dělám s posly špatných zpráv? – Zabíjíte je? Zeptal se chladně Slarp. Ano, Siriusi. Rubeusi, ty jsi jedním z těch, kteří musí zemřít. Siriusi, zabij ho!!! – Ale pane, vždyť… - Zab ho, nebo tě stihne stejný trest! – Vas Mortem! Rubeus padl jako podťatý a stal se potravou pro hada pána zla…
Tomáš už čekal v sedm večer před lesem. Profesor Mirlen měl minutové zpoždění. Konečně viděl vysokého muže s dlouhým plnovousem, jak se opírá o hůl a jde svižně po školních pozemcích. Přišel k Tomášovi a přenesli se na horu Lukuvka. Tak a jsme tu. Vítej na nejvyšší hoře v našem světě. Lukuvka. Teď musíme najít utajený hrad Cair Kral Mount. Tam je podle zdroje mého prsten. Tak pojď. Měli bychom to stihnout rychle, protože pokud o tom Farks ví, tak se určitě bude snažit o to, o co se snažíme tady my dva. Došli na rozcestí v lese a u cedule stál… myšák. Měl na sobě plášť a na hlavě čepici, jako měl Napoleon. V pacce měl malou šavličku a zle se po nich podíval. Co tady do romadúru děláte? – Mluvící myšák??? – Ano, Tome. Je to tak. Nevíš, náhodou kudy na Cair Kral Mount? – Jó, tak vy tam taky razíte, jo? – Ano. Něco hledáme. Něco moc důležitého. – Jo. Já tam taky potřebuju. Víte, my jsme byli původně tři. Ještě jsem měl kamaráda kocoura Adama a kamaráda králíka Tibora. Ty dva ale unesli zlí obři a odnesli je do Cair Kral Mount. Jestli chcete, můžu vás vést do Cairu. Chcete??? – No, pokud bys byl tak hodný, ehm… jak že se jmenuješ? – Já sem ňákej Ruda myšák. Svobodný, bez myšat. Tak jdem? – Ano. Ruda šel před nimi a když měřil sotva dvacet centimetrů, byl rychlejší, než profesor a Tomáš dohromady. Konečně uviděli Cair Kral Mount. Už byla ale tma a tak se utábořili na mýtince v lese. Myšák usnul hned, Tomáš ale nemohl usnout. Co asi dělá jeho dvojník… Co asi dělají jeho kamarádi… Uvidí je ještě??? Také ještě nespíš, Tome? – ne, pane. Nemůžu usnout. –Tak mysli na pomalu se zhasínající lampu a usneš hned. – Vážně? – Je to ověřené. A teď už dobrou noc…
Dalšího dne vstali už brzy. Hrad Cair Kral Mount stál na kopci a jeho čtyři gotické věže nebyly v té ranní mlze vidět. Konečně dorazili na nádvoří, když najednou na ně spadla obří klec. Byli v zajetí obrů…
