kapitola III. Prezídium
8.7.2004
Gorolova ulice byla vždy velmi rušnou ulicí. Profesor Lukavský a Tomáš už skoro běželi, protože do soudního procesu zbývalo přesně dvacet minut. Gorolova ulice byla ulice s krámky a domy a s odbočkou do Černé ulice. Potom je tam banka a pošta a za nimi velké prezídium. Za prezídiem je Merlinovo náměstí, fontána splněných přání, nemocnice U svaté Kateřiny. Zadním východem z nemocnice se dalo jít do našeho světa. Prezídium bylo opravdu velké. Mělo deset nadzemních pater a dvacet čtyři podzemních celkem tedy 34 pater plus ještě přízemí a kopule úplně nahoře, ve které byla kancelář prezidenta Biliuse Gracka. Když došli k mohutným dveřím z mramoru a nějakých na fialovo a zlato obarvené cihly. Lukáš Lukavský nahlásil do mluvítka u velkých dveří cíl návštěvy prezídia a dveře se masivně otevřely. Mezi velkým atriem a východem byl ve zdi otvor na hůlku. Tome, zasuň tam hůlku. Je to pro kontrolu. Já také. Dveře se otevřely a z druhé strany jim to hůlky zase vyplivlo a oni pokračovali dál. Bylo tam hodně kouzelníků a čarodějek. Celém Atrium bylo zlato fialové a nad tím vším vysela i obrovská tabule návštěv. Mezi nimi byli i Tomáš a Profesor Lukavský. Uprostřed byly velké sochy ze zlata. Čaroděj Merlin a z jeho hůlky stříkala voda. Byla to fontána. Nastoupili do výtahu a vyjeli nahoru až do prezidentské kopule. Musím si promluvit s prezidentem Grackem. A ty pojď semnou. Vono ti to neuškodí. Výtah se zastavil u kopule na chodbě. Naproti výtahu byly zlaté dveře s jakoby přilepeným okem nahoře. To oko rejdilo kolem sebe a prohlíželo si je. Lukáš zaklepal. Byli vyzváni, ať jdou dál. Vešli do prosklené kopule. Strop a stěny, kromě té s dveřmi byly prosklené a přesně naproti dveřím byl dřevěný starý zdobený stůl a za ním na vysoké židli seděl Bilius Grack. Á, to jste vy, Lukáši, to soudní řízení začíná za pět minut! – Ano, pane, ale chtěl jsem se je zeptat, jestli víte o tom mém postu profesora v akademii. – Ano. Něco mi Mirlen psal. Tak už běžte, ať na vás tam nečekají. Někdo zaklepal. Dále! Á, madam Sommerová! – Dobrý den, pan Sayer? – Ano. – Tak už běžte do soudní síně! Řízení se přesunulo na teď! Tak honem! – Tome, já tam bohužel nemůžu, tak běž. Držím palce! Tomáš pospíchal s madam Sommerovou do soudní síně číslo 7. Byla ve druhém podzemním patře. Konečně tam dole byli a Sommerová ho poslala do síně. Jste tu o pět minut později! Sedněte si! Byla to obrovská kruhová síň. Uprostřed stálo křeslo a nad tím křeslem byli do půlkruhu posazeni členové odborné komise a starostovce v čele se starým soudcem. Opakuji, sedněte si do toho křesla. Tak začneme. Začíná soudní disciplinární řízení s Thomasem Robertem Danielem Sayerem. Státní zástupce, Ivo Mazák, soudní zapisovatelka Nirvana Hustopečková, předseda odborné komise, Kazimír Určavský a vrchní předsedkyně starostolce, Naděžda Marie Grindlvaldová. Svědek je… - Tady. Leonard Ferenzzo Mirlen. – Á, ano. Pan Mirlen. Nuže, tedy, obžalovaný, byl jste 7. Tohoto měsíce doma? – Ano. – A použil jste V PŘÍTOMNOSTI ČLOVĚKA BEZ ČAROGENU kouzlo zmizení? – Ano. – Tak, a jste si vědom, že před dovršením plnoletosti nesmíte čarovat mimo školu? – Ano, ale… - Žádné ALE, Sayere! Ehm, tedy, obžalovaný! Presidium obdrželo informaci o vašem kouzlení a vám je teprve patnáct let! Myslíte si, že když máte v lidském světě občanský průkaz, že si můžete v našem světě dělat, co se vám zlíbí, hm?! – Ne, pane. – Nazývejte mě raději slavný soude, ano? – Ano, p… slavný soude. – Pane svědku, máte snad svědectví, které by toto vyvrátilo? – Ano, to mám. U pana Sayera se nečekaně večer objevil Hejkal. Neměl tam co dělat a v takových situacích je přeci čarování povoleno, ne? – Ne!!! – Obžalovaný neměl jediný důvod pro kouzlení! Mohl toho skřítka nějak odehnat, ale né, to řešit kouzlem v přítomnosti lidí! – To ano, ale Adversovi jsou lidé, kteří o nás ví.Tomáš je jejich synovcem. – Obžalovaný, pane Mirlene! – Pardon. – Má k tomu něco co říct obžalovaný? – Ano. Chci potvrdit slova pana ředitele, tedy pana svědka obhajoby. – Dobrá. Máte nějaké otázky vy, předsedové komise a starostolce? – Ehm, ehm. Já bych se jen obžalovaného chtěla na něco zeptat. Mohu? – Jistě, paní předsedkyně. Předsedkyně starostolce se bude ptát obžalovaného. – Ehm, jak ten skřítek vypadal? – Byl hnědý a chlupatý a měl odstáté uši. – Ale to má každý skřítek. Já se domnívám, že obžalovaný chtěl něco schovat a nechat zmizet a že tam ten skřet vůbec nebyl! – Dobrá. Žádám tedy odbornou komisi a starostolec, nechť zvedne ruce ten, který se přiklání k názoru předsedkyně Grindlvaldové. Komise a starostolec zvedal ruce. Raz, dva, pět, osm… A kdo je přesvěčen, že je nevinný? To už se zvedlo značně více rukou. Je rozhodnuto. Obžalovaný, pan Sayer je sproštěn všech obvinění! Obhajoba skončila a profesor Mirlen doprovodil Tomáše ze síně. Vedl sis dobře, Tome. Za dva měsíce, ani ne, začne škola. Uvidíme se tam. Užij si léto a někdy v Říjnu se sejdeme jde o přísně tajnou, leč důležitou věc…
