kapitola II. Hejkal
Tomáš Sayer byl úplně obyčejný člověk. Měl jen jedno tajemství. A to, že je čaroděj. Bylo krásné slunné červencové odpoledne. Slunce pálilo a svítilo jako umanuté. Tráva se zelenala a na konci předměstí na jedné z laviček v parku Řevničského seděl. Tomáš. Vyvolený. O něm je tento příběh. Právě o něm. Jen a jen o něm. No nic. Budu vám tedy vyprávět pátý z devíti příběhů Thomase Roberta Daniela Sayera… Jak už jsem říkal, bylo krásné slunné odpoledne a Tomáš seděl a odpočíval. Už nemohl být v domě v Hruškově ulici u Adversových. Pan Advers, strýc Tomášův byl velmi zámožný a se svou manželkou samozřejmě pořád tipovali ve Sportce. Vyhráli za posledních deset let s prominutím exkrement. Zkrátka se jim to nevyplatí, ale když někdo chce pokoušet štěstí, tak ať. Každopádně už bylo plno hodin a Tomáš se vydal směrem k domovu, i když pravý domov pro něj byla Shendlhultská akademie, kde se učil kouzlit a čarovat a bránit se zlu, létat, či míchat lektvary s protivným profesorem Burnsem. Ten neměl Tomáše zrovna v lásce a nejraději by byl, kdyby jednoho krásného dne Tomáš udělal něco, co by dohnalo i ředitele, aby ho vyhodil ze školy a to i s jeho nejlepšíma kamarádama- Pavlem Ringersem a Eleanor Walkerovou. V televizi měli Adversovi zrovna puštěny zprávy. Vítejte u dnešních zpráv. A co dnes uvidíte? Tak třeba: Ve dne nám nad hlavami létají sovy. A také, že ministerstvo školství chce přidat učitelům. Strýc naštvaně umlčel moderátora zpráv tím, že vypnul televizi. Učitelé dostanou přidáno?! Ach jo! Dyť dostávaj furt!!! No nic. Miláčku, Naděnko mohla bys na chviličku ke mně?- No samozřejmě! Už už sem tady. – Co s ním uděláme, když vyhrajeme? – Když vyhrajeme co?! – Přece ve Sportce. – Dáme ho tetě Irmě. Konečně to kouzlo vyprchalo a ona si teď užívá světa. Chudák byla pořád v tý sklenici. – Máš recht, Irma se o něj postará… Ale teď už tiše! Říkají čísla ve Sportce. – A první číslo je 8! Ano je to osmička – My jí tam máme!!! To vypadá nadějně! – Další vylosované číslo je… chvilka napětí… ano! 14! – Cože, 14?! To máme! Hurááá!!! – ještě se neradujte, máme ještě další číslo. A tím je 24! – Máme dvacet čtyřku?... Jo! Máme jí! Jupííí! Nakonec Adversovi opravdu vyhráli. Vyhráli 3.000.000,- Není to úžasné??? Ne. Máte pravdu. Není. Tomáš nejásal s nimi a odebral se do pokoje. Slyšel tam podezřelý šramot a hluk. Když tam nakoukl uviděl stát na posteli zvláštního malého chlupatého skřítka s dlouhýma ušima, hnědou srstí a velkým nosem vypadající jako chobot. Když to stvoření Tomáše zmerčilo, přestalo skákat po té posteli a uklonilo se mu. Kdo jsi? – Já jsem Hejkal lesní. A přišel jsem vám, pane Sayere poblahopřát k vyzrání nad zlými démony vloni. – Ale to snad ani… - Já vím, že jste skromný, ale složil jsem krátkou píseň na Vaší počest. Tak tedy: Zbavil nás démonů, kdo to je? Přece Tomáš, ten to je! Kdo by to asi byl, než nááááš odvážný Tomáš, než nááááš odvážný Tomáš, lalalalalalalalalalalalalalalala Á, kdo nás zbavil zlé vzpomínky? No přeci Tomáš! Jen ten veliký- pán náš a VYVOLENÝ zpívejme mu chválu, má rád čokoládu, je to Tomáš Sayer! Lalalalalalalalalalalalalalalalalalala!!!!! Hejkal dozpíval svým pištivým hláskem písničku, uklonil se a posadil se vedle Tomáše na postel. Víte, já jsem z rodu zpěvníků a vás si naše rodina moc váží a jestli byste mohl mi dát autogram. Prosím, prosím. Hejkal vykulil na Tomáše velké hnědé oči a Tomáš neodolal a na kus pergamenu se mu podepsal. Děkuju! – Ale teď už zmiz, ano?! – Ne, ne, ne! Já budu s Vámi. – Nemůžeš tu být! – Ale pročpak? – Protože tohle je dům lidí. – Jako těch, co nemají ten čarogen? – Ano těch. – Tak v tom případě – V tom případě prosím ťe zmiz, ano? Teď! Opuagázzio! A skřítek opravdu se zasvištěním zmizel… Bohužel zrovna v okamžik, kdy do pokoje vtrhl strýc Advers. Celý zbrunátnělý. Když už se chtěl napřáhnout po Tomášovi vletěl do pokoje dopis. A ten začal mluvit. Vážený pane Sayere, prezídium bylo informováno, že jste dnes v 19:54 použil kouzlo Opoagázzio. Dostavte se tedy k soudnímu řízení. P.S. Jste prozatím vyloučen ze školy Shendlhultská akademie. Hezký den Vám přeje slečna Hopová a prezídium. - ÁÁÁ, spravedlnost! Tak a teď už se odtuď nehneš! Tak! Ajeto!!!
Tomáš už jen viděl, jak strýc Advers práskl dveřmi a zamkl ho zvenku. Byl v koncích…
Byla půlnoc a všichni už dávno spali až na Tomáše. Najednou uslyšel zvláštní hukot a praskot až viděl jak na jeho koberci se objevilo malé tornádo a z něj vyšel postarší muž středního věku s krátkými hnědými vlasy, kabátem a dlouhou čapkou. Neměl vousy. Já jsem Lukáš Lukavský, Tome. – Těší mě. – Asi se divíš, proč jsem tady, že? – No, ano. Trošku. – Víš co, zabal si všechno do akademie a vyrazíme. Řeknu ti to v hlavní budově našeho řádu. – Řádu?! – Ano. Řád antičerné magie. Tak pojď, no. Ano. Sem. A mysli na Eustácovo náměstí 5. Tááák, a teď!!! S Tomášem se točil celý svět až konečně dopadli do trávníků u domu číslo pět. Tak tady to je. Dům číslo pět. Až po tobě. Chodba toho domu byla temná stejně jako sklepení u učebny lektvarů. Na obrazech byli vyobrazeni nějací spící lidé. Tak například na druhém obrazu byl jakýsi šlechtic s psem v náručí a spal. Ten šlechtic, ten pes mrkal. Na tom dalším obrazu byla nějaká královna a na tom čtvrtém byl muž, kterého moc dobře znal. Profesor Mirlen, Karel Vrogel a dokonce i jeho rodiče. Daniel a Veronika Sayerovi. Byla jich škoda. Nadšeně mu mávali. On ale šel dál. Narazil tam na nějakého tlustého ducha. Byla to dřímající žena už mrtvá samozřejmě.Když otevřel dveře na konci chodby naskytl se mu moment toho nejlepšího. U stolu v kuchyni seděl Karel, Pavel, Elen, pan Ringers a u plotny stála paní Ringersová. Seděla tam také dvojčata Ringersovi, Oliver a Šimon a dokonce i Karolína. Se všemi se pozdravil a srdečně přivítal. Lukáš Lukavský se také posadil a Tomáš naproti němu přímo mezi Elen a Pavlem. Karel začal: Tak Tome, asi jsi zamyšlenej, proč jsi tady, že jo?- Ano. – Ano. Vítej v domě Lukavských. Tady Lukáš vás bude učit obranu proti černý magii. Tak. Tady je hlavní štáb řádu antičerné magie, slangově řečeno- bílý řád. A ty jsi předvolán na presidium. Jo. Zejtra tě tady Lukáš odveze na prezídium, jo?. Jo. Skvěle. – Normálně bych tě tam odvedl já, Tome, ale mám noční službu. Takže nashle. – Ahoj, tati! – Tomáši, běž do pokoje s Elen a Pavlem, ano? Vybal si, jo? – Ano a děkuji paní Ringersová.
8.7.2004
Lukáš Lukavský vyšel s Tomášem z domu číslo pět a přenesli se do Gorolovy ulice. Byli tam a šli na prezídium…
