kapitola IV. Shendlhult
6.12.2002
Studenti, kteří mají podepsaný formulář o výletu do Shendlhultu, nechť se řadí ve velké hale.- Paní profesorko, opravdu nemůžu?- Ne, Tomáši. Nemáš to podepsané.- A Vy byste to mohla podepsat?- Já nejsem tvůj rodič ani poručík. Tak, se řaďte! Tomáš mával Pavlovi a Eleanor ze dveří do Velké haly. Co teď? Mohl by jít do haly a odpočívat. Učit se, užívat si, prozkoumat sklepení. Ta poslední možnost se Tomášovi zalíbila nejvíc. Při cestě potkal Ernesta, pár obrazů, kostlivce, kteří nesli v rukou zbytky ze snídaně, strašidlo, profesora Fambera, který si pro sebe mumlal fakta dvanácté trpasličí války let 1458-1466. Nakonec se dostal až do čtvrtého patra v podzemí. Byla tam temná chodba a jediné dveře. Ze své vrozené zvědavosti tam nahlédl. Uprostřed místnosti stál podivný stůl. Každých deset sekund se měnil na jiné formy stolu. Na stole stály malé přesípací hodiny, které se daly pověsit na krk. Na těch hodinách byl vyryt rok 1589, 15.4. Zřejmě rok vyrobení. Tomáš si zkusil ty hodiny pověsit na krk. Objevil na nich malá kolečka s daty: na jednom byly roky, na druhém měsíce a na třetím dny. Tomáš zadal: 13.1.1990. Najednou viděl, jak stůl zmizel, místností se prohnali nějací lidé a také tam proběhl boj mezi profesorem Mirlenem a nějakým černokněžníkem. Nakonec se zastavilo přesouvání v čase. Tomáš stál uprostřed místnosti a vyšel ven. Uviděl tam studenty. Všichni ale měli zvláštní pouze černé uniformy. Konal se tam nějaký pohřeb. Zemřel ředitel. Drazí pozůstalí, studenti, profesoři. Dnes třináctého ledna devatenácet sedmdesát čtyři se stala nešťastná událost. Zemřel profesor Julius Normán, ředitel SA, profesor, Nositel Merlinova řádu první třídy řádu A. Je to velmi smutné. Já, Leonard Mirlen Ti, Juliusi přeji: Odpočívej v pokoji.- Krásná řeč, kolego. - Děkuji, Hildo. Mám takový pocit, že pán zla se blíží k Sayerům... Tomáš se najednou roztočil a najednou opět stál v podzemní místnosti. Nebyl tam sám. Byl tam Burns...
Kde jste byl, Sayere???- Já jsem zde, protože...- protože jste byl v minulosti, že ano?!- Ano. - Bude to naše tajemství, když už sem nikdy nepřijdete. Ano???- Jo, pane.- Říká se ANO! Profesor Tomáše vyprovodil a zopakoval mu jejich úmluvu...
