kapitola VI. Nechutná Otylka
24.12.2001
Další obětí byla Elen. Šlo o teroristy? Tomáš se zkusil spojit s Robertem. Tak si představ, že už jsou tu dva zkamenělí!- Opravdu? Neslýchané, ikdyž tohle se opravdu stalo i v minulosti. Nalistuj na 23.prosinec 1978. Tomáš se opět ocitl na hradě. Nikdo ho tam nemohl vidět. Viděl smutné studenty a nad schodištěm velký transparent s nápisem: Vzpomínáme, Otýlie... Všichni byli smutní. Poté tam prošli dva pohřebáci a nesli zlatočernou rakev. Za nimi šla zřejmě matka zemřelé Otýlie Mutuškové. Za nimi šel Robert. Je opravdu škoda že zemřela, že Roberte. To byl profesor Mirlen jdoucí za ředitelem Luisem. Byl to stařičký profesor s holí. Ano, byla to skvělá kamarádka.- Jakube! - Ano, pane profesore? to byl Burns. Zavolejte Veroniku. Byla to její nejlepší kamarádka.- Ano, pane.- A vy Roberte sežeňte někde vašeho bratra Daniela. - Ano, ale myslím si, že ho profesorka Čargorolová nepustí z hodiny lektvarů.- Prostě ho přiveďte. Upřímnou soustrast, madam Mutušková, doprovodím Vás k bráně. Celý svět se zatočil a Tomáš už zase seděl na své židli v ložnici. To je co? Tohle se dělo úplně stejně, jako teď. - A kdo byla ta Veronika?- Veronika Boušková byla tvá matka...- Máma?- Ano...
Musíme to vyřešit. Je to hrozné! Na štědrý den 2001 si Elen nikdy nevzpomene.- A asi ani Karolína...- Karolíno!!! Proč tady ležíš???- Myslím, že je zkamenělá! Myslím, že nemá cenu něco jí říkat...- Karolíno!!! Teď se to musí vyřešit!
U Mirlena v pracovně
Pane řediteli, nejdřív Roman, potom Walkerová a teď Karolína Ringersů!- Já vím, Hildo. Je to strašné, ale jsem proti tomu zcela bezmocný.- Já vím. Pamatuji ty útoky před těmi šestadvaceti lety. - Já také, hildo. Jako by to bylo včera, když jsem doprovázel matku zemřelé Otylky.- Pořád tu je. Na dívčích WC v 1. patře. Myslíte si, pane profesore, že je Tomáš v nebezpečí?- Každý je v nebezpečí, Hildo...
Na chodbě a na WC
Tady je dívčí umývárna. - ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!- Co to bylo???- Jáááááá! - Kdo? Zamířili opatrně do umývárny. Nad vylitou vodou na zemi se vznášela dívka, lépe řečeno duch Otýlie Mutuškové. ÁÁÁÁ- Tak ty jsi Otylka? zeptal se Tomáš. Jóóó! jsem Nechutná, Ubrečená, Uslintaná, Tlustá Otylka!!! Přišel si mi naávat, co?- Ne, chtěl jsem se tě zeptat, jak si zemřela.- Ano. Byla to tragická smrt. Na podlaze se plazili hadi. Já jsem se na ně podívala a bum! - Bum?- Bum!- A znala si Veroniku Bouškovou?- Ano. Byla to má nejlepší kamarádka.- Já jsem její syn.- Grandióóóznííí!!! Otylka zmizela. Chlapci odešli a tušili jak mají vyšetřovat. Proběhli Vánoce, nový rok 2002 a celý leden...
