Vyvolený

14.5.2002

Pavle, něco ti ukážu.- Co?- Podívej.- Ňákej zápisník, co má bejt?- Je to deník.- Čí deník?- Roberta Sayera.- ale ty se přece jmenuješ Tomáš, ne?- Jo, ale... V tu chvíli začal deník někam táhnout. Tomáš s Pavlem se toho lekli a Tomáš ho pustil  rukou. nespadl. Letěl si po hlavní chodbě a kluci běželi za ním. Po chodbě se neběhá!- Ano paní Meritótová! minuli profesorku věštění a běželi dál. Deník se zastavil až u dveří kabinetu Květoslava Udatného. Asi je ten deník obdivovatel. Deník sebou škubl a narazil do dveří. Takto to udělal třikrát. Znělo to jako klepání. Otevřel Květoslav...

Co chcete, chlapci?- My? Spíš ta knížka.- Pojďte s námi! to řekl ten DENÍK. No, tak já mám teď volno, ale... Deník čapnul profesora za límeček a někam ho táhl. Ten bláááznivej denííík se zbláááznil! konstatoval Pavelpři úprku za deníkem.Došli, někteří doletěli až k dívčímu WC. jděte tam!!!- Ano pane papírový. zavtipkoval Pavel, ale deník se na něj zamračil a řekl: Bez vtípků! Byli uprostřed místnosti. Otylka tam nebyla asi někde brečela. Deník zavelel: Dejte všichni tři ruku na to výko od kanálu. Nejsou v tom kouzla! Zkrátka táhněte! Výko povolilo a deník tam spadl. Tomáš ho následoval. Raději. Pavel měl tu dobrosrdečnost a poslal profesora Udatného po hlavě dolů. Pavel přisvištěl poslední. Dopadli do nějaké jeskyně. Před nimi byly dva vchody Běž do toho levého, Pavle. Já půjdu tím pravým. Květa půjde se mnou, že? - Ano, ale nejdřív se napiji. Mám tu výbornou slivovičku! Tady, mrška! Hi hi. Květoslav se napil, ale místo toho aby šel za Tomášem, tak vykulil oči a řekl: Tý jó! Vy máte teda bydlení!- Vy ste se zbláznil? Poďte za mnou!- Nééé, já mám doma babičku. Ona se tam bojí, protože je móóc stará a nemócná!- Květoslave, vy nemáte babičku! Jste náš učitel!- Ne, já jsem přece zubař! To nevíte? Tak už to víte.Jestli máte kaz, tak...- Tak pojďte za mnou! zařval na něj Tomáš a Květa na něj udělal: Pšššššt! Jste blázen, pane řediteli? Vždyť vzbudíte netopejry! - Poďte!!!!!!!!!!- No jo, pane purkmistře! Lá, lá, lá... Tomáš, blázen a deník prošli chodbou a na konci se setkali s Pavlem. Jé, čau! Co mu je?- vypil lektvar bláznovství místo slivovice.- Ach jo. To je teda PÍP...

Nacházeli se ve velké zelené síni. Nad hlavami byly sochy hadů a nad tím vším vévodila obří socha hada s křídly. Drakohada. Najednou se deník otevřel. Z mohutné kamenné tlamy vyšel mladý student. Robert Sayer. Vyšel z deníku a v rukou nesl dvě dívky. Celé z kamene. Elen a Karolína. Elen, Karolíno!- Roberte?- Ano, Sayere. Já jsem Robert. Robert Sayer. I když mám ve skutečnosti lepší jméno!!! Lord Farks! Ano, já jsem tvůj strýc, Robert. Lord Farks.- Vrahu! Já ti věřil!- No právě! Čím víc jsme se díky deníku víc kamarádili, tím víc jsem z tebe čerpal energii! To proto ti bylo tak špatně!- Jo, ale jsi jen vzpomínka!- Ano, ale až vysaju energii z těchto dívek, Lord Farks, já se vrátím! Ha ha! A teď tě zabiju! Goreku! Trhej! Z obří tlamy kamenného hada se vyplazil právě ten had. měl velká křídla a vydechoval páru. Pavle, odveď Květoslava pryč! Já se o něj (možná) postarám! Tomáš na hada vytáhl hůlku a řekl: Intrasantiago!!! Hadovi zmizela křídla a stal se pouhým hadem. Ohnal se po něm ocasem, ale Tomáš uskočil. Had podruhé švihl ocasem, ale zachytil se zubem do trámu a zub se mu vylomil. Spadl Tomášovi do rukou a on bodl hada do ocasu. Bylo po něm. Tomáš vyšel k vzpomínce lorda Farkse a řekl: Je po tobě, strejdo! Bodl do deníku a Robert zmizel se lstivým výkřikem...

Poté všichni zkamenělí obživli. Když se dostali nahoru nějak neukočírovali Květoslava Udatného, Bláznivého, který vyběhl na chodbu s písní v puse, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? A nakonec se vrhl profesorce Lavatriové do náručí, ta ho ale z překvapení omylem polila inkoustem...

Končí další školní rok. Je to škoda, ale vězte, že tento rok byl velmi těžký a ti, kteří byli obětmi dostanou všechno probrané učivo. Při těchto slovech mrkl na Elen a ta se blahem usmála. Potom už opět jeli domů. Následoval třetí ročník... Jaký bude???

KONEC VYVOLENÉHO: DENÍK PÁNA ZLA, NÁSLEDUJE VYVOLENÝ: MAGICKÝ ČASOMĚR