kapitola X. Zrcadlo pravdy
Vánoce odešli, školou se přehnal i šílený Valentýn a studentům opět naskočil úsměv. Byly jarní prázdniny, pololetí za nimi a Tomáš, Elen a Pavel odpočívali pod velkou vrbou u jezera. To je dneska hezky, co?- Jo. Konečně Jaro.- Tomáši, ukaž to fotoalbum.- Mám ho nahoře v ložnici.- Mohli bychom si sednout do haly. - Tak dem. Šli do hradu. Vystoupali po točitém schodišti k soše lva. Heslo? zeptal se lev. Capurtna.- Tak to ukaž. Tomáš běžel pro album. V hale nikdo nebyl. Když se vrátil a přinesl album, sedli si do pohodlných křesel a prohlíželi si ho. Tak to jsou moji rodiče. A tady jsme my, jak nás Lucius fotil.- Baf! To byla dvojčata Oliver a Šimon Ringersovi. Nesli v rukou nějakou bednu. Co to máte? zeptala se Elen. Našli jsme to ve školníkově skladu v přízemí. Vybalili to z bedny. Co to je? - Televize, lidé si jí pouští pro zábavu.- Voni si jí pouští na zem? zeptal se opět Pavel. Ne. Zapíná se to tady, ale musí to být zapojené do zásuvky s elektřinou.- Hračka, sledujte! Oliver strčil svoji hůlku do zásuvky v televizi a prohlásil: Electrito! A televize opravdu začala hrát.A jsou tu další zprávy. Zavře se opravdu Shendlhultská akademie? A co na to řekl ředitel Mirlen a prezident Neresenko? Dozvíte se už za chvíli! - Na to si počkám. řekl Pavel a nadšeně zkoumal televizi. Vypadal jako, když malý kluk dostane své první kolo. Elen svírající v ruce Denní Zpravodaj řekla, že se dozvěděla, že školu navštíví sám prezident osobně.
Milí studenti, musím vám říct dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu ještě horší. Až do odvolání budou naší akademii střežit policisté ze sboru kouzelnické bezpečnosti. Apeluji na vás, nikdo se nebudete v noci toulat po hradé, ani chodit po setmění ven. Ta horší zpráva je, že naši školu možná zavřou. Děkuji za pozornost! Profesor Mirlen domluvil na velikonoční hostině a všichni s hrůzou čekali, co bude následovat. Místo daného programu, ale bouchnou dveře. Přišel prezident české kouzelnické společnosti Gustav Neresenko. Šel po dlouhé síni a za zády mu šla patnáctičlenná ochranka. Přišel až k mluvnickému pultu a začal: Dobrý den, studenti. Musím vám něco sdělit. V akademii není bezpečno.- To není zcela pravdivé tvrzení, Gustave.- Á, Leonarde. Ještě jednou proti mě něco řeknete a jste okamžitě nezaměstnaný. - To nemůžete.- Pro vás, paní Lavatriová, to platí také!!! Tak, vyzívám každého z vás, ať mi řekne, co ví o té vraždě. Všichni mlčeli. Dobrá, jak myslíte. Ale dveře jsou u mě vždy otevřené. Prezident zmizel a studenti se rozešli na pokoje.
Tu noc nemohl Tomáš usnout. Mohl za to fakt, že Pavel strašně chrápal a také to, že musel stále přemýšlet. V knize o jeho rodě si přečetl jméno Robert Sayer, ale nic u něj nebylo napsáno. Kdo to mohl být? Původně šel na záchod, ale jeho cesta vedla až do osmého patra. Byly tam velké, dobře ukované dveře. Ze zvědavosti je otevřel. Stálo tam zrcadlo, které rozděluje studenty do kolejí. Vítej, Thomasi Roberte Danieli Sayere. - Dodobrý den, chtěl bych se vás na něco zeptat.- Poslouchám...- Víte, už nějakou dobu zjišťuji informace o události v lednu 70. - Ach, ano. V tu noc se největší čaroděj a černokněžník, rozhodl vyvraždit svou rodinu.- Svou?- Ano, svou. Jsi příbuzným lorda Farkse. Jeho skutečné jméno nevím, ale vím fakta. Tu noc zabil tvého otce a pak i matku. Chtěl zabít i tebe, ale použil na tebe svou HADÍ kletbu. Ta se ale odrazila, ikdyž malá část se dostala do tvého těla. Proto se proměňuješ v hada. To skončí jedině, když se mu postavíš.- Ale on přece zemřel, ne?- To sice ano, ale stále žije někde kolem nás. Blíže než si myslíme... Další noc se v Hruškově ulici sešli ředitel Mirlen s tebou pod pláštěm a profesorka Lavatriová. Šli pro tvoji věštbu. Jsi vyvoleným a musíš zničit všechny symboly zla, které lord Farks kdy vytvořil.- Přišel sis pro info, Tomáši?- Pane profesore! Já, - Já vím. Chtěl jsem, abys sem přišel a všechno se to dozvěděl. Teď ale v klidu jdi spát. Ráno moudřejší večera...
