Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola V. Akademie

3. 2. 2015

Tak dem! Honem, honem! Zuzano, ty jsi přece šesťačka! Tak běž k nim! Sme všichni? Á, Tomáši, dlouho jsme se neviděli. He, he.Tak pod té za mnou! - A Luciusi, kam teď jdeme? - No, jdeme k jezeru. To přeplujeme na loďkách. A vejdeme do hradu. Šli lesem až došli k jezeru. Na břehu byly připraveny loďky. Jedna pro tři. Tomáš, Eleanor a Pavel si sedlo do jedné loďky. Nasedli a loďky se jako na povel rozpluly po krásou oplívajícím jezeru. Nad tím vším vévodí velký hrad, létaly sovy, kvákaly žáby, mňoukaly kočky a na měsíc byli vlci v temném lese...

Když dopluli až k jeskyni, kde byl břeh jezera, vylodili se a vyšli. Bylo tam trochu bláto, ale všichni obdivovali stalaktity, stalagnáty a stalagmity. Šli po úzké stezce nahoru k hradu. Když došli k velkým dveřím, Lucius je otevřel a stál tam...

Kostlivec.Á, to jsem rád, že Vás vidím, Luciusi! - To je Miraz. Místní kuchař- Už šéfkuchař.- Opravdu?- To je opravdu skvělé, Mirazi a Luciusi, ale myslím si, že bych si studenty převzala já. To byla profesorka Lavatriová. Jo, Promiňte paní profesorko. Zde jsou. - Děkuji Luciusi. Šli do postranních dveří. Vítejte v Shendlhultské akademii, za malou chvíli dojdeme do Velké síně a budete rozřazeni do kolejí. Ty koleje jsou, Albastr, Burwick, Cavalon a Disamor. Vyčkejte zde a pokud možno se upravte, děkuji. - Tak je to pravda! Je tady slavnej Tomáš Sayer. To promluvil blonďatý chlapec jménem: Já sem David Josh, Sayere. - O tobě a vaší rodině jsem slyšel. řekl Pavel. Jo, já vo tý tví taky. Ringersovi. Otec říká, že se všichni určitě tlačíte v jedný místnosti. Haha. Je vás tak jedenáct, co?- ne! Jenom deset. Celá partička kolem Davida se zasmála. V tu chvíli, ale přišla do místnosti Lavatriová. Bavíte se dobře? No nic. Pojďte za mnou, prosím. Došli až k velkým dveřím a tam v té velké síni, kterou procházeli byly čtyři stoly na něž byl kolmý hlavní stůl profesorů. U každého z těch čtyř stolů sedělo plno studentů. Došli až k hlavnímu stolu, kde seděl profesor Mirlen a další učitelé. Skřítkové přinesli před prváky velké zrcadlo. Podíváte se do zrcadla a to vám řekne vaši kolej. Nejprve ale... V zrcadle se objevil obličej. A ten obličej promluvil, nebo spíš zaspíval:Já jsem, zrcadlo tvého života, řeknu ti co tě čeká, nečeká, povím ti kam půjdeš do koleje a možná i to, kdo tě vodou polije. Jsem prakticky vzato jasnovidec, který vše ví, ale pozor si dej! Jasně ti odpoví. Ale kdo? Přece, Mé já. Protože... Já jsem zrcadlo tvého života povím ti, co tě čeká, nečeká, povím ti kam půjdeš do koleje a že ti někdo kafe nalije! Ale už dost řečí samých, jsem zrcadlo ze zlatých karátů samých...

Obličej se uklonil a profesorka zvolala: Abasová Pavlína! Dívka vystoupila z řady a cupitala ke zrcadlu. Obličej se rozmýšlel, až nakonec zvolal: Cavalon! Z druhého stolu zprava začali studenti tleskat. Pavlína se k nim přidala. Po chvilce profesorka zvolala: Josh David! Namyšlený blonďák si stoupl před zrcadlo a to hned zvolalo: Disamor! Tomáš šel, když na něj přišla řada dost nejistě, ale nakonec skončil v Albastru. Stejně jako Pavel a Elen...

Byla hostina, projev, koncert kapely Dušičky a pak šli spát...